Je poslední neděle v květnu, od rána "plechové" nebe a tudíž zcela jistě bude Karlova Studánka a celé Jeseníky plné návštěvníků a výletníků. Pro klidné prožití tak krásného dne to znamená odejít tam, kde trasy nemají na svém konci či vrcholu nějakou formu občerstvení. Výstupy údolím  Bílé Opavy či autobusem k Ovčárně, poté tučňáckým výstupem k Barborce a na Praděd, abych jmenoval ty nejbližší v okolí Karlovy Studánky, se dnes stanou korzem pro tisíce starých, mladých a ukřičených nejmladších, kdy všichni mají radost z toho, že jsou v přírodě, na výletech, za čistým vzduchem a že radostně dělají něco pro své zdraví...

Abych se úmyslně vyhnul těmto kolektivním a skupinovým radovánkám (tak jako každý víkend), vydávám se po desáté hodině proti proudu Bílého potoka (který si většina i místních plete s termínem Bílá Opava) po Bělopotocké cestě a Solné cestě k Pásmu Orlíka a na Medvědí louku... Ani nepočítám jak dlouho budu na cestě, neboť se zdržuji fotografováním, nicméně po návratu jsem zjistil, že jsem byl sám v lesích osm hodin. Za celou tu dobu jsem potkal všeho všudy na křižovatce Pásmu Orlíka slovy dva polské cyklisty, kteří stejně do těchto míst zabloudili... Dnes už z občasných setkávání s cyklisty v horách vím, že většina z nich jezdí na trasy, aby si "najeli" kilometry na zdravém vzduchu, ale povětšinou ani nevnímají kudy jedou...